Měsíc
MĚSÍC
V ruce svírám svou stříbrnou hůl
mé vlády již nad světem ubývá
slunce vychází nad vrcholky hor
však já již musím jíti do stínů skal
Chci spatřit tu krásu paprsků
jež slunce tuto dobu vytváří
avšak zůstati na místě nemůžu
mé moci teď rychle odchází
Slunce, jež já z celého srdce miluji
uniká mi mezi prsty škvírami
skály halí mi výhled překrásný
uniká mi v oceánu povzdálí
A já- Měsíc- dál pluji touto oblohou
temnou s miliardy hvězdami
jsou krásné, však za mnou nemohou
slunci přiblížit nechat mě nechtějí
Tak dál sám pluji si mezi mraky
které mi výhled na zem nedají
smutně shlížím do zčeřené studánky
ze které můj stín vysmívá se mi